Aktuality

Tatiana Neves vystudovala psychologii a ošetřovatelství. Působí jako biosyntetická psychoterapeutka, mezinárodní junior lektorka biosyntézy, lektorka a koordinátorka Oddělení psychoterapie pro děti a mládež v CPSB (Centro de Psicoterapia Somatica em Biossintese) pro Španělsko a Portugalsko se specializací na psychosomatiku a epigenetiku, je také členkou Pedagogického výboru pro postgraduální studium somatické psychoterapie. V ČIBu vedla letos v březnu několik workshopů, mezi nimi např. Nový pohled na biosyntézu. Je také autorkou knihy Život v zrcadle psychoterapie (vyd. 2020).

Proč jste se rozhodla spolupracovat s naším institutem?

Jeden z důvodů je, že chovám k Barboře (Janečkové) hlubokou náklonnost. A zadruhé proto, že hodně věřím v práci, která se v Českém institutu biosyntézy dělá, a tak jsem přijala pozvání, abych zde začala učit. S Barborou jsme se potkaly na konferenci ve Švýcarsku. Já se navíc ráda propojuji s jinými kulturami, potkávám nové lidi, proto jsem pozvání do Prahy přijala.

Bylo to vaše první působení v České republice, nebo jste tu působila už dřív?

Bylo to mé poprvé.

Je podle vás biosyntetická psychoterapie něčím jedinečná ve srovnání s jinými psychoterapeutickými směry?

Biosyntéza pracuje s tělem, to ji odlišuje od jiných směrů psychoterapie. Druhým aspektem je, že integruje kvantovou energii, jinými slovy můžeme říci, že bere v potaz spiritualitu, která je nedílnou součástí lidské podstaty. Třetí její “odlišností” je, že se inspiruje starověkými filosofiemi a v současné praxi recykluje jejich poznatky.

Systém biosyntetické terapie je tedy postaven na historických systémech několika dalších oborů?

Vidíme, že myšlenky, které používali staří filozofové, kupř. Hippokrates v medicíně, se stále používají a jsou pro současnou dobu platné. Biosyntéza tedy pracuje s tím, že nic neobjevuje, jen si připomíná znalosti, které tu již byly, a my je nyní můžeme využívat a obnovovat pomocí pokročilejších nástrojů a technik.

Letos poprvé pořádáte workshop „Nový pohled na biosyntézu“. Co je v biosyntéze nového?

Jedna z věcí je, jak už jsem zmínila v předchozí odpovědi, že David Boadella shromáždil a načetl spoustu starověkých znalostí, když vytvářel teorii biosyntézy, inspiroval se jimi. Ale nemyslím si, že je ve skutečnosti propojil. To nové, o co se teď v biosyntéze snažíme, je vybudovat integritu mezi minulostí, přítomností a budoucností. Když David vytvářel teorii biosyntézy, kvantová mechanika již existovala, ale nebyla vyvinuta jako dnes. Existovala i neurověda, ale také se nevyvíjela jako dnes. Takže toto se snažíme integrovat a propojit všechny nové vědecké poznatky k vysvětlení teorie biosyntézy.

Jak hodnotíte spolupráci s českými terapeuty? Jsou mezi nimi a terapeuty ve vaší zemi nějaké rozdíly?

Myslím, že je to velmi odlišné a velmi podobné zároveň. Ale třeba Portugalci jsou, i kvůli počasí, kultuře, více kontaktní, hlasitější, vřelejší. A tady v Česku jsou lidé kvůli kultuře, počasí zdrženlivější a vím, že máte i jinou hranici toho, co je společensky akceptováno. Takže když jsem tady, jsou některé přístupy, které zde nemohu dělat. Například v Portugalsku můžu hned na první schůzce s klientem začít pracovat s tělem, a tady by to asi zabralo více času, protože pro Portugalce je normální být otevřenější. Možná jste zde také strukturovanější a organizovanější v některých aspektech a my jsme otevřenější, méně organizovaní, méně strukturovaní. Takže jsou věci, které můžeme dělat tady a ne tam. V tom je rozdíl. Ale není rozdíl v tom, jak dobře terapeuti svou práci v jednotlivých zemích dělají. Prostě znají svou kulturu. Takže děláme totéž, jen v jiných kabátech.

Učíte ještě v jiných zemích?

Učím v Portugalsku, což je moje rodná země, učím ve Španělsku, v Brazílii a v Chile. Byla jsem v Izraeli. V Irsku spoluvytvářím návrh výukového programu, který by se tam měl uskutečnit.

Je biosyntetická metoda terapie známá na stejné úrovni ve všech zemích, kde učíte?

V rámci psychoterapeutické komunity je známá v podstatě na stejné úrovni v různých zemích díky Davidu Boadellovi. David byl osobnost a velmi dobře známý mezi terapeuty. Ale mezi širokou veřejností není biosyntéza tak populární jako například psychoanalýza nebo bioenergetika. Myslím, že David byl rezervovaný člověk a propagaci této metody nedělal rád. Biosyntéza je navíc ve srovnání s jinými přístupy velmi mladá, kolem 45 let. Ale k mladší generaci by se rozhodně měla více dostat a pracuje se na tom.

Zajímá klienty, jaký směr terapie přesně děláte?

Většinou jim v psychoterapii něco chybí a potřebují zásah do těla, takže tohle je jeden aspekt, z toho důvodu přijdou na biosyntézu. A druhá skupina klientů neví, co to je, někdo jim to doporučil, a když přijdou a já jim vše vysvětlím, pro ně je to velmi zajímavé a líbí se jim to. A je obvyklé, že dokonce nevědí, co je to psychoterapie obecně. My ale hodnotíme, jak proces probíhá, jaký přístup pro ně zvolit a pro většinu je tento velmi holistický přístup velmi zajímavý a vhodný. Hodně klientů biosyntézu doporučuje svým přátelům. Ale jsou i další, kteří potřebují více kognitivní nebo analytický přístup, ti ale tvoří ani ne 1 % mých klientů.

Jak může biosyntetická terapie pomoci dnešnímu člověku ve světě plném změn, nejistot, válek?

Pomáhá jakákoliv forma terapie, může to být i mytí nádobí, malování zdí. Svět je v nouzi, věnujeme se nemocem, ale také můžeme vidět, že máme duševní choroby nebo že jsme duševně labilní. Takže věnujeme stále více pozornosti emocím, a to je také jeden z důvodů, proč je biosyntéza důležitá a pomáhá. David vytvořil teorii, která sama o sobě není uzavřená. Je otevřená mnoha dalším vstupům. Může být integrována s akupunkturou a můžete si ji přenést do své vlastní teorie. Místo toho, aby byla omezující, integruje to, co se děje kolem. Pokud je to válka, řešíme trauma, úzkost. Je to velmi integrující a lidský přístup. Je založen na vztahu dvou lidí, klienta a terapeuta. A právě nedostatkem lidskosti svět nyní trpí.