Aktuality

Jmenuji se Tati Neves. Jsem autorka, somatická psychoterapeutka a mezinárodní lektorka. Absolvovala jsem studium psychologie a dále studovala neuropsychologii na univerzitě v Lisabonu v Portugalsku. Postgraduální studium mám z oboru psychosomatiky a epigenetiky a v současné době koordinuji Pedagogické oddělení Portugalského institutu pro somatickou psychoterapii.

Měla jsem úžasnou příležitost žít v různých zemích světa, což mi umožnilo být v kontaktu s mnoha kulturami a lidmi, poznávat jejich příběhy a životní zkušenosti. To pokládám za jednu z nejvíce obohacujících věcí, které mi život mohl nabídnout. Ráda bych, abych v tomto mohla pokračovat. Dotýkat se příběhů a životů jiných lidí a nechat je na sebe působit.  Ať už v každodenním životě nebo v práci.

Tati, co se ti na biosyntéze nejvíce líbí? Co tě na ní fascinuje?

Biosyntéza je pro mě jedním z nejvíce celostních přístupů, které znám. Zabývá se nejen myslí, ale i tělem, na které se v jiných terapeutických procesech často zapomíná. Fascinuje mě lidskost, s jakou se dívá na každého jednotlivce, a skutečnost, že každou lidskou bytost skutečně považuje za jedinečnou ve své podstatě.

Přednášíš i v jiných zemích, než je tvé rodné Portugalsko a Česká republika. Pozoruješ výrazné rozdíly v psychoterapii mezi jednotlivými zeměmi?

Ano, pracovala jsem v zemích jako je Španělsko, Chile a Švýcarsko. Mezi Portugalskem a Českou republikou přirozeně existují určité rozdíly v psychoterapii, ale myslím, že se týkají spíše odlišného kulturního prostředí než samotného psychoterapeutického přístupu. Existují základní lidské vlastnosti, které se nemění, bez ohledu na to, odkud pocházíte. Proto je třeba je řešit se stejnou péčí a pílí, a to považuji za velmi podobné v kontextu obou zemí.

S Českým institutem biosyntézy (ČIB) spolupracuješ již deset let. Vnímáš za tu dobu nějaké výrazné změny v biosyntetickém přístupu psychoterapie?  

Opravdu to byla dlouhá a krásná cesta, už tak dlouho! Mám pocit, že biosyntéza se postupem času vyvíjela, ale stále věřím, že je před námi ještě dlouhá cesta. Doba se mění a s ní i potřeby lidí, proto tomu musíme přizpůsobit naše klinické postupy. Největší změny, kterých jsem byla za těchto deset let svědkem, se týkají vědeckého rozvoje (zejména v oblasti neurovědy a kvantové fyziky), které přispěly k upevnění základních přístupů k biosyntéze a jejímu pochopení, stejně jako způsobu práce s našimi klienty.

Co bys poradila terapeutům, kteří chtějí začít pracovat s biosyntézou a začlenit ji do svého osobního nebo profesního života?

V první řadě musí pochopit, že biosyntéza začíná vždy u terapeuta. Biosyntéza je humanistická a vývojová teorie s vědeckým základem, takže ji musí zažít na vlastní kůži a to i prostřednictvím těla, aby pochopili její specifika. Teprve poté ji mohou začlenit do svého profesního života. A v neposlední řadě bych jim řekla, že seberozvoj a sebeuvědomění je celoživotní proces, který je třeba udržet na živu po celý život, protože být dobrým psychoterapeutem vyžaduje dlouhou a obětavou práci na sobě.

Na jaké workshopy v ČIBu bys čtenáře ráda pozvala a na co se mohou s tebou těšit v následujících měsících?

Kromě možnosti studia některého z psychoterapeutických výcviků v Biosyntéze v Českém institutu bych doporučila těm, kteří pracují s dětmi, aby se zúčastnili našeho modulového kurzu - Biosyntéza pro práci s dětmi.  Tento kurz je určen pro každého, kdo chce rozumět dětem a jejich emocím a získat další nástroje pro práci s nimi. Kurz ukáže, jak pomoci dětem zvýšit jejich sebevědomí a rozumět tomu, co se dětem děje. 

A nakonec bych také čtenáře pozvala, aby se zúčastnili workshopu o Genderové identitě a workshopu Hraniční porucha osobnosti, které poskytnou určité postřehy a nové pohledy na tato dvě velmi odlišná ale velmi aktuální témata. Můžete očekávat holistický pohled, který nezahrnuje pouze ten, který je zobrazen v obecné mainstreamové literatuře, ale integraci různých vědeckých a životních oblastí.

Na závěr bych se tě ráda zeptala, jakou knihu jsi v poslední době četla? Mohla bys nám nějakou doporučit?

Nedávno jsem dočetla "Feeling and Knowing: Making Minds Conscious" od Antonia Damasia a právě čtu "IntraConnected: MWe (Me + We)" od Daniela Siegela. Jsou to dvě knihy, které bych určitě doporučila každému, kdo se zajímá o lepší pochopení lidské psychiky a emoční sféry. A také bych všechny pozvala, aby si přečetli naši nejnovější knihu, která vyšla v lednu „Cesta traumatu: Biosyntetický psychoterapeutický přístup k terapeutické práci s traumatem“. V češtině Od fragmentace k integraci.

Děkuji za rozhovor.